Sfinga

[Petazdepa]

Sfinga, která si žárlivě střežila svá tajemství a tajemství druhých kradla zůstávala svojí podstatou studená. Svým pohledem shlížela na zástupy prosebníků, které k ní mířily písečnými dunami pouště, víříc oblaka prachu. A tak ubíhala staletí, během nichž zástupy řídly, až z nich zůstaly jeednotliví poutníci a posléze i ty odvály pouštní větry.